Čím déle člověk přemýšlí nad volbami do Evropského parlamentu a na Ukrajině, tím více si musí pořádně vydechnout. Úlevou.
V minulých pěti letech si Evropská unie prošla nejhlubší krizí od svého založení. Vážně hrozil rozpad eurozóny a v důsledku možná i celé Unie. Itálii znalci předvídali politický kolaps, Řecko někteří zvlášť ambiciózní pesimisté viděli na hraně vojenské diktatury. Záchrana eura si vyžádala brutální úspory, kvůli nimž miliony mladých Evropanů přišly o práci, a současně byl nespočet miliard eur vydán za záchranu darebných bank. Německo se poprvé od druhé světové války chovalo jako evropský hegemon, a navíc při tom vystupovalo ve velmi nesympatické roli věřitele. V reakci na tuto složitou krizi se Evropa propojila způsobem a rychlostí, které by v současné době za normálních okolností nebyly politicky průchodné. A jako by všeho nebylo dost, EU ještě sehrála dost nešťastnou roli na začátku ukrajinské krize.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
