Pět let - a nic

Dnes večer se ulicemi Prahy mihne na kolech smuteční průvod (více informací zde), jehož neoficiálním heslem bude nejspíše slovo marnost. Podrobnosti jsou známé už více než pět let: v pátek 6. ledna 2006 okolo osmé večer srazil na jedné z mnoha nebezpečných pražských křižovatek automobil jednoho z vůdčích propagátorů městské cyklistiky v této zemi. Tehdy třicetiletý Jan Bouchal o šest dní později zemřel a stal se tragickou obětí dopravních návyků, proti nimž se snažil bojovat.

Na nutnost zklidnění rozjetých řidičů na místě křížení holešovické náplavky s ulicí Dukelských hrdinů upozorňoval úřady a politiky marně dva roky: ačkoli jde klíčovou spojnicí mezi dvěma částmi města, její řešení dokonale stresuje, každého, kdo zrovna nesedí v autě. Chodci jsou nuceni nábřežní křižovatku, překonávat natřikrát a čekají desítky sekund, které tráví na úzkém ostrůvku mezi pěti automobilovými pruhy (na nichž se často překračuje povolená rychlost) a tramvajovým pásem. Cyklisté musí spoléhat na odvahu a jezdeckou suverenitu – i jemná indispozice (ať už v podobě dětského či seniorského věku nebo nedostatku zkušeností) činí z průjezdu tímto hrdlem neopakovatelný zážitek.

Řešení tohoto místa je, podobně jako jinde, vcelku banální. Stačilo by, kdyby magistrát instaloval na místě přejezd pro cyklisty, fyzicky zúžil jízdní pruhy pro auta a podpořil chodce lepšími intervaly jejich „zelené“. Město tyto dílčí změny už sedm let vytrvale odmítá s poukazem na slib, že nenáviděná křižovatka jednou projde velkorysou rekonstrukcí. Jeho splnění je ovšem v nedohlednu a podobná situace (odmítání dílčích změn s poukazem na velké budoucí plány) fixuje i spoustu dalších nebezpečných míst v centru města.

Dalším mimořádným symbolem je úřední stopka plánovannému pomníku Janu Bouchalovi. Připomeňme, že policie před třemi lety prohlásila, že vítězný návrh Davida Černého (hladká bronzová vodorovná silueta sraženého cyklisty vsazená do asfaltu, podobně jako třeba víko od kanálu) by narušoval plynulost provozu. Pražští politici tento chabě podepřený pocit vzali za svůj, cyklisté nenašli energii k dalšímu boji a bylo po památníku.

Dnešní stížnosti trochu rovná fakt, že podle posledních čísel v Praze absolutně vzato klesá počet zraněných chodců a cyklistů. Loni ve městě nikdo nezemřel, 9 lidí bylo těžce zraněno (před šesti lety bylo těžce zraněných 17). Jde o malé hodnoty, takže je není možné přeceňovat, ale každopádně je dobré připomenout, že úmrtnost na silnicích klesá v celé v zemi. A pokud použijeme v Evropě běžnější a přesnější měřítko nebezpečnosti na silnicích, což je součet mrtvých a těžce zraněných, musíme dodat, že riziko střetu autopmobilu s chodcem nebo cyklistou v Praze klesá pomaleji než ve zbytku země (která obecně patří v Evropě k nebezpečným regionům). Právě tohle riziko lze přitom účinně eliminovat zklidňováním nebezpečných míst.

Na závěr trochu otočme gard a připomeňme, co všechno se dá ve městě dělat na kole, pokud jsou k dispozici dostatek odvahy a léta dřiny. Tentokrát vybíráme už více než tři roky staré video oslavující kousky, známé v komunitě pod pojmem Macaframa. Upozorňujeme, že filmovaní jezdci na čím dál populárnějších kolech s pevným převodem nepoužívají klasické brzdy, což v ulicích San Francisca přináší neuvěřitelné situace.