Kdo může za korupci

Korupce se stala součástí systému fungování státní správy a krajských i obecních samospráv. Veřejné finance jsou ve špatném stavu a dostali jsme se do oblasti, kde už se vážně hovoří o státním bankrotu. Bez ohledu na nejčerstvější zprávu, že České republice nebyl snížen rating. Kdo za to může a co s tím?

Těsně před vánočními svátky a oslavou narození Ježíše Krista se mi nechce zahlcovat špatnými zprávami či pesimistickými názory ty čtenáře, kteří ještě budou mít chuť a čas otevřít webové stránky Respektu. Ale bez špatných zpráv by budoucnst byla ještě horší, tak to prosím vydržte.

Korupce v Česku je velmi sofistikovaná. Už to dávno nejsou nějaké poměrně lehce zjistitelné milionové dary pro strany od podezřelých lidí či firem. Korupce je součástí politiky spojené se silnými firmami a poradenskými nebo advokátními službami či PR agenturami, které se staly hlavním penězovodem mezi byznysem a politikou. Odhalit korupci je čím dál tím těžší, ale při troše úsilí se stále daří objevovat řadu indicií a někdy i důkazů. Problém je, že s politickou scénou to příliš nehne.

Podle mého názoru – který vás samozřejmě nemusí zajímat – je kořen korupce v bankovním socialismu devadesátých let (který nás stál skoro tři sta miliard korun), v částečném prolnutí nástupu svobodného podnikání s manýry, které do něj přivedli různí šíbři z osmdesátých let, hlavně někdejší protagonisté Podniků zahraničního obchodu úzce propojených s StB. To jde především na triko ODS a dalším stranám, které v devadesátých letech vládly.

Pak přišel Miloš Zeman a opoziční smlouva. Jednobarevná vláda ČSSD pochopila, jakou pokladnicí jsou veřejné zakázky. Bezzubá opozice jim v ničem nebránila a přišly soutěže na nákup gripenů, počítačové vybavení škol, první výběr kupce Unipetrolu, stavba dálnice do Ostravy a mnoho dalších. Sevření politiky a hodně ušpiněného byznysu se dostalo do hlubší fáze. Dokonce do tak hluboké, že na něm profitoval organizovaný zločin, lidé jako Krejčíř, Pitr nebo Mrázek. To už byl u moci Stanislav Gross a následoval Jiří Paroubek. Jejich chování je plodem kartelového propojení zločinu, podnikání a politiky. Za tuhle fázi může především sociální demokracie.

Potom přišla vláda Mirka Topolánka a nástup firem jako ČEZ, J&T, Czech Coal a dalších. Některé firmy se vezly už z nimulosti, jako třeba Agrofert Andreje Babiše nebo třeba Penta. Existuje řada obchodů těchto firem, o kterých rozhodovali politici, a které by nešlo provést bez dohody obou nejsilnějších stran, ODS a ČSSD. Základem kartelového způsobu korupce je nová energetická koncepce, která dělá z Česka nesmyslný generátor pro Evropu a která v sobě skrývá neuvěřitelný korupční potenciál.

A co malé strany? Pár se jich pokusilo proti korupci bojovat, ale systém tyto strany i jejich vůdce prostě semlel a nakonec jen přizvukovaly. Otázka tedy zní – je všechno v háji? Nemůžeme nikomu věřit? Dopadneme jako v Itálii? Těžko říct. Východiska jsou a stranické značky nejsou až tak poškozeny, protože každá ze stran dokázala přinést do politiky i něco dobrého. ODS svobodu a dobrou zahraniční politiku. Sociální demokraté zase podporu slabým. Třeba Unie svobody prosazovala vymahatelnost práva a lidovci důležité konzervativní hodnoty. Samozřejmě to často skřípe, ale snaha tu je.

Do voleb zbývá půl roku, což je dost dlouhá šance dát stranám najevo, že jejich korupční chování překročilo veškeré meze, a že vede především k prohlubování státního dluhu a tedy nejen k tomu, že se máme na úkor korupce hůř, ale hlavně k tomu, že si s tím, co se nyní děje, budou muset finančně poradit naše děti i vnuci.

Upřímně řečeno, co všechno dokážeme udělat, aby se naši potomci dostali do dobrých škol a měli lepší budoucnost? Dobré školy jim ale nemusí pomoci, pokud jim dáme dědictvím korupční, klientelistický systém. Dobrá škola, odkázaný majetek, výchova k morálce, poznání či víře v klientelistickém systému prostě nutně nevítězí. Pravda, můžeme se na systém vykašlat a hledět si svých zdánlivých priorit. To už ti starší z nás zažili.

Přeji vám pěkné svátky a dobrý rok 2010.

Jaroslav Spurný