Už skoro dvacet hodin máme novou vládu. Vládu mužů, pod vedením Petra Nečase. Vládu, která nás může mile překvapit reformním úsilím, ale také šeredně zklamat politikou nadšeneckého rozvoje průmyslu a energetiky. Taky se to může smíchat, na jedné straně promyšlené reformní kroky, na druhé straně utužení vlády společnosti ČEZ, pokladny, která se otevírá zasvěceným a znalým.
Upřímně řečeno, je načase projevovat jistou skepsi. Pokud je pravda, co spočítal Ekologický právní servis, že tři tuzemské hnědouhelné elektrárny ve výstavbě jsou předraženy skoro o třicet miliard korun, jsme svědky gigantického rozhazování nebo gigantické krádeže. A pokud je to pravda a vláda nezareaguje, můžeme už nyní zapomenout na reformy. Budou k ničemu, protože, co stát ukrojí na sociálních dávkách, to s nadhledem utratí ČEZ. Těch třicet miliard jsou například platy pro skoro všechny policisty za rok, těch třicet miliard by vytrhlo trn z paty učitelů nebo výrazně pomohlo zdravotnictví.
Jenže ČEZ jen mávne rukou a řekne, že je vlastně všechno v pořádku a stát a vláda mlčí a policie nevyšetřuje. Dvě z těch tří elektráren mají sporná povolení, podle zákona by se vlastně neměly stavět. Jenže ČEZ se svými kontakty ve Fischerově vládě si prosadil, co se mu zachtělo. Zákon nezákon. Takže uvidíme, ČEZ má podobných předražených projektů více a pokud to necháme být, zasloužíme si, aby mám vládla reformní průmyslová lobby a pak si můžeme roky na ni stěžovat. ČEZ je klíčový, pokud se nepodaří zlomit jeho moc a prosvítit jeho podezřelé obchody, můžeme psát o politice cokoli, ale bude to jen klouzání po povrchu. ČEZ není samozřejmě vše. Je ale klíčem k boji proti korupci a klientelismu a zároveň překážkou možnosti šetřit na těch správných místech.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
