ČEZ možná čelí vyšetřování za podvody a účetní machinace. V Albánii. Představitelé tuzemského energetického gigantu to popírají. Média tam o nás sice něco píší, ale my nic oficiálně nevíme, říkají manažeři ČEZu. Pan Patizon zase říká, ať raději dál nepokračuji. Co se napíše o ČEZu, ho prý nezajímá, čte pořád o nějakých podezřeních, ale pravdy o této společnosti se stejně nedopátráme.
Zahraniční akvizice ČEZu v zahraničí nás tady v Respektu zajímají už roky a souhlasím s panem Patizonem, ničeho podstatnějšího jsme se nedopátrali. Můžeme si s některými experty říkat, že se ČEZ choval nezodpovědně, nikoli jako jeden ze správců tuzemské energetiky, ale jako investiční firma, která sktrkala naše peníze místo do rozvoje rozumných technologií, do riskantních investic. Celkem sedmdesát miliard korun, jak tvrdí oficiálně ČEZ. Peníze se mu už prý částečně vrátily. ČEZu.
Co je ale na zahraničních investicích naprosto znervózňující, je jejich velká neprůhlednost. ČEZ sice tvrdí, že tomu tak není, ale je. Jestli ČEZ „sponzoroval“ tuzemské politické strany, jak tvrdí sami někteří politici, byly zahraniční akvizice jedinečnou šancí, jak ty peníze vytáhnout z ČEZu nepozorovaně. Rumunsko, Bulharsko, Albánie, při vší úctě k těmto zemím, kdo z Česka dohlédne, jak tam ČEZ hospodaří? Maďarsko? Totéž. A kdo v těch zemích dohlédne, jak tam ČEZ hospodaří? Proti korupční pověsti oněch zemí ta naše domácí bledne.
Vůbec si s panem Patizonem neumíme představit, co se to v Albánii kolem ČEZu děje. Odhalili tam spravedliví policisté podvody ČEZu? Nebo jde o ne zcela férovou obranu tamější vlády proti ne zcela férovému podnikání ČEZu? Nebo jde o nějaký gangsterský souboj? Přiznávám prohru. Nevím.
Před časem jsem se pokusil nahlídnout pod pokličku čezáckých zahraničních akvizic. Mluvil jsem s některými politiky a několika experty. Všichni požadovali anonymitu. Kdybych dal dohromady obrázek z toho, co mi pověděli, měli by jít všichni manažeři ČEZu, kteří se jen ochomýtli kolem investic na Balkán (ale i do Německa, kde proběhl prazvláštní obchod kolem dolu Mibrag), do vězení. Jenže nikdo neměl o ničem důkaz a po týdnech narážení do zdí spekulací jsem to vzdal. Zjistil jsem tak akorát, s kým se kdo kamarádí, dokonce i v Bulharsku, ale co s tím.
A na závěr svého blogu bych chtěl popřát Jindřichu Šídlovi k ceně Ferdinanda Peroutky. Dostal ji sice už před šesti lety, ale já mu tehdy zapomněl popřát. Tak to dělám, Jindřichu, teď. Nikdy nezapomenu na dobu, kdy jsme spolupracovali, a ty jsi mi byl na schůzkách se zdroji opravdovou oporou. Pan Patizon se přidává a říká, abych tě upozornil, že v době, kdy jsi dostal cenu, tak on ještě nebyl panem Patizonem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
