Tragikomedie v Ústavu pro studium totalitních režimů

Pavla Foglová opsala část svého projektu o budoucím směřování ústavu od historika Petra Blažka, aniž uvedla zdroj a aniž jej požádala o svolení jeho názor publikovat. Na radě, u níž si historik stěžoval, se ředitelka Foglová k opisování přiznala, ale poněkud trapně: jde prý o jedinou větičku, která se jí zdála geniální, a tak ji použila s tím, že historik bude potěšen, že se jeho názor dostane do oficiální koncepce. Opisovat se nemá, to by neprošlo ani u řadového novináře, natož u šéfa ústavu, který se zabývá tak výbušnou věcí, jako je naše komunistická minulost.

Pavla Foglová byla se svým manželem Pavlem Piskořem padesátiprocentní vlastnicí firmy, která s největší pravděpodobností vyprala před patnácti lety dvacet milionů korun „špinavých peněz“ pro ODS - jak naznačuje forenzní audit, který si tehdy nechala strana vypracovat. 

Společnost PF s.r.o. půjčila v roce 1996 ODS dvacet milionů korun. Firma PF existovala pouhé dva roky a nevykazovala činnost, která by jí mohla přinést takový zisk. Nevykazovala prakticky žádnou činnost. Z čeho tedy půjčila ODS? Následné „vrácení“ peněz pak prokazoval Piskoř směšnými dokumenty, na nichž figuroval pouze jeho podpis. 

Paní Foglová by měla bez odkladů předložit účetnictví své firmy a daňová přiznání, aby vysvětlila, jak to s půjčkou bylo. Praní špinavých peněz je závažný trestný čin. Pokud dokumenty nepředloží, měla by se poroučet. Ústav, který se zabývá tak výbušnou věcí, jako je komunistická minulost, nemůže vést žena, která má pro tehdejší půjčku jediné vysvětlení: byla to věc jejího manžela a ona nic nevěděla. To neobstojí – vlastnila půl firmy!

Vše držela pevně v rukou šéfka rady Petruška Šustrová. A to, co držela, byla neúcta k faktům, neúcta k debatě, manipulace a drzost. 

A konečně: Pavla Foglová není jen plagiátorkou, lhářkou a podezřelou z podílu na jednom z největších politických skandálů devadesátých let, ale je i diletantkou, která nemá o ústavu ponětí. Vůbec jí nerozhodilo, že odstoupila vědecká rada ústavu plná fundovaných osobností; vůbec ji nerozhodilo, že tihle vědci a experti její přístup kritizují. Foglová není schopna sehnat lidi do nové vědecké rady ústavu. Zatím se tam hlásí – s výjimkou jedné osoby - spíše diletanti nebo cvoci. Nemůžeme si s panem Patisonem pomoci, ale velmi to připomíná husákovskou normalizaci v sedmdesátých letech.

Rezignovat by měli i členové rady, která ústav řídí. Kdo viděl video z jejího zasedání, na němž řeší plagiátorství ředitelky, sledoval trapné rozpaky v tvářích jejích členů a také viděl, jak vše drží pevně v rukou šéfka rady Petruška Šustrová. A to, co držela v rukou, byla neúcta k faktům, neúcta k debatě, manipulace a drzost. 

Ani jeden z členů rady jí nedokázal oponovat. Michal Uhl či Lukáš Jelínek už vůbec nevypadali jako zapálenci pro jiný pohled na minulost, ale jako zaskočení muži, kteří nevěří, čeho se to vlastně účastní. Ano pánové, je to normalizace, která vám nový výzkum nepřinese a ochromí chod ústavu i ve věcech, které jsou pro tuhle zemi důležité. Říká pan Patizon.