Prohra v Bruselu

Kohout odmítl věc komentovat, jeho záměr ale potvrdily ČSSD a ODS, hlavní garanti vlády. Od socialistů, stejně jako od premiéra Jana Fischera, už dostal Kohout neoficiální zelenou. ODS je proti. Strana to – slovy Alexandra Vondry, který Vicenovou do Bruselu vybíral – považuje za „vendetu“. Právě Kohouta totiž Milena Vicenová na bruselském postu vystřídala poté, co jej Topolánkova vláda v roce 2007 stáhla. Šéf Černínského paláce je nicméně podle lidí ze svého okolí rozhodnut a rád by, aby ještě před volbami vláda schválila vyslání jiné ženy do Unie – stávající velvyslankyně v Řecku a bývalé šéfky evropské sekce na ministerstvu zahraničí Hany Mottlové.

Celý příběh by nestál než za krátkou zprávu, jenže… jenže ilustruje širší fenomén zdejší scény. A sice „porodní bolesti“, které provázejí výběr českých pák do Bruselu.

Nesepínalo to
Úloha ambasády při Unii nespočívá v dobrých vztazích s hostitelskou zemí, krajanských plesech nebo pomoci turistům v nesnázích. Funguje spíš jako druhý Úřad vlády a velvyslanec jako druhý premiér. Tady se předjednává, co poté ministři a skuteční premiéři schvalují jako příští evropský zákon nebo společnou politiku: jeden den jsou to kvóty na výlov tuňáků, druhý dotace Palestině a třetí víza do Ameriky. Z tohoto titulu je Brusel nejvlivnější, ale také nejnáročnější z velkých ambasád, vedle Washingtonu a Moskvy. Žádá si orientaci v širokém záběru témat, znalost procedur a také cit pro psychologii místa – který stát spíš půjde s jiným do koalice a proč, co před kým říct a jak, atd.

Milena Vicenová byla krátce ministryní zemědělství, předtím úřednice, a s popsaným prostředím měla minimální zkušenosti. A ačkoli se dnes brání kritice (s odkazem na „úspěšně zvládnuté předsednictví“, „tvrdou práci poté“, „komunikaci s novou komisí“ nebo „podporu českých podnikatelů“), podle mínění řady lidí v Bruselu se stále zcela nezorientovala. Uznávaný bruselský politolog Peter Ludlow veřejně označil Vicenovou za „slabý článek“ českého řetězce v Unii: řeč Vicenové rychle ztrácela souvislosti a na dotazy jejích kolegů nebo novinářů tak zhusta reagovali její podřízení nebo mluvčí. Podle lidí z Kohoutova okolí neudělala aktuálně nic špatně, narostla však celková nespojenost s jejím výkonem „ze všech stran“.

Milena Vicenová nicméně nebyla první na seznamu. Naopak, před ní Vondra oslovil sedm dalších lidí a všichni řekli ne. Do Bruselu se tedy zjevně nikomu nechce, a tudíž je méně z koho vybírat.

Celý článek najdete v Respektu 10/2010.