Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Z nového čísla

Kolik stojí příroda

Zastavit, či alespoň zpomalit ničení přírody se nedaří a experti se začínají obávat, že na všech osídlených kontinentech převládne zemědělská krajina podobná evropské. Co by to znamenalo pro rozmanitost pozemského života?

Pelikán kadeřavý (Foto z výstavy Wild Wonders of Europe, která se od 22. 6. koná v Praze) / FOTO Jari Peltomaki • Autor: Jari Peltomaki
Pelikán kadeřavý (Foto z výstavy Wild Wonders of Europe, která se od 22. 6. koná v Praze) / FOTO Jari Peltomaki • Autor: Jari Peltomaki
  • Autor: Jari Peltomaki
• Autor: Jari Peltomaki

 

Nebylo to příliš vkusné představení. Kulisy tvořila velká průhledná koule, do které byl - v džungli okolního betonu - uzavřen malý kousek "přírody“: tráva a několik rostlin, mezi nimiž způsobně sedělo pár plyšových tygříků, pand a jakýchsi obtížně identifikovatelných pruhovaných pardálů. Mručení té divé zvěře zprostředkovávaly skryté reproduktory. V hlavní roli účinkoval evropský komisař pro životní prostředí, který do "bubliny biodiverzity“ vstoupil bos, provázen blesky fotoaparátů. Coby Bůh Otec kráčel po jásavě zeleném trávníku, bral do rukou plyšové pandy a kynul novinářům tísnícím se vně umělohmotné koule.

Úvod ekologické konference Green Week, pořádané začátkem června v Bruselu, se zkrátka moc nepovedl, její téma je však důležité. Letošní rok je rokem biodiverzity, rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů, na jejímž úbytku se podepisuje především člověk. A je také rokem dvou nesplněných cílů, které si vytyčil jednak svět jako celek, jednak Evropská unie.

Jedno Řecko ročně
"Když antilopy sajgy, sídlící odnepaměti ve stepních savanách, když tihle prastaří sudokopytníci, starší než sám čas, klabonosá zvířata s širokánskými zvednutými nozdrami, prohánějící vzduch plícemi s takovou vehemencí jako velryby vody oceánu skrz kostice - tedy když se tyto sajgy pronásledované svými odvěkými nerozlučnými nepřáteli vlky daly do pohybu, když vyděšeně prchající stádo za sebou v panice strhlo stádo sousední a pak ještě jedno… půda ubíhala pozpátku a duněla jim pod nohama, jako duní pod letním lijákem a krupobitím.“ Tak zachytil útěk antilop před predátory v románu Popraviště kyrgyzský spisovatel Čingiz Ajtmatov a zaznamenal, že sajgy tatarské nelovili jen vlci: pomocí vrtulníků a rychlopalných pušek je masakrovali sovětští kolchozníci. Sajgy se kdysi potulovaly v milionových stádech po stepích a polopouštích Eurasie, ještě před čtyřiceti lety jich žilo milion a čtvrt; dnes jich zbylo - převážně na území Mongolska - jen asi 60 tisíc. A příběh pokračuje: koncem května přišla zpráva z jižního Uralu, kde bylo nalezeno téměř 12 tisíc uhynulých sajg, skoro polovina tamní populace. Zabila je pravděpodobně infekce vyvolaná oslabením imunitního systému. To mohl způsobit například stres, otrava nebo hladovění během tuhé zimy.

K hromadnému úhynu sajg došlo v roce, který měl být z hlediska ochrany přírody přelomový. Celkem 193 zemí, které se připojily k mezinárodní Úmluvě OSN o biologické rozmanitosti (vstoupila v platnost v roce 1993), se před osmi lety zavázalo, že do roku 2010 bude globální úbytek biodiverzity zpomalen. Jinými slovy: mizení živočišných a rostlinných druhů a ničení prostředí, ve kterém žijí, se mělo nejpozději letos "výrazně zmírnit“. Evropská unie se pak rozhodla, že úbytek biodiverzity na svém území k letošnímu roku dokonce úplně zastaví.

Celý článek najdete v Respektu 24/2010

Na téma biodiverzity můžete 16. 6. od 14:30 diskutovat s odborníkem v oblasti ochrany životního prostředí Ladislavem Mikem. Dotazy můžete pokládat již nyní.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].