Rybáři neberou

Srpnové odpoledne u Vltavy v jižních Čechách. Rybář stojí nad kolena v proudu, pak záběr a táhne ven půl metru dlouhého pstruha. Ani ho ale nevytáhne, jen mu vyhákne háček z tlamy a pustí ho zase do řeky. Celé to pozoruje vodácká rodina, která si opodál ráchá nohy. „Proč tu rybu pouštíte? Nelíbí se vám?“ ptá se maminka vodačka s údivem.

„Já mám nejradši ten okamžik, kdy mi zabere,“ vysvětluje rybář. „Když vidím, že mi ryba vzala, stačí mi to a chci chytit další.“
Nějak tak na podobnou otázku odpovídají zástupy rybářů celého světa. Neustále totiž roste počet těch, kteří rybaří metodou zvanou „chyť a pusť“ (catch and release), při níž se úlovky vracejí zpět vodě.

Rybářů přibývá, ryb ubývá a tohle je způsob, jak to zařídit, aby se nerovnováha vyrovnala. Ne všichni však souhlasí, někdo považuje napichování ryb na háček jen tak pro zábavu za zbytečné a nehumánní. V České republice je rekreačních rybářů, kteří svoje úlovky pouští jako zlatou rybku, každopádně rok od roku více.

Celý článek si můžete přečíst v novém čísle Respektu, které vyjde pondělí 29. 8. 2011.