Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Z nového čísla

Buďme línější

K Vánocům si každý rok přejeme pohodu a klid. Naše životy jsou ale stále přehlcenější informacemi, novými výzvami, neustálým pocitem nestíhání. Lidský mozek přitom potřebuje chvíle, kdy úplně vypne - jen tak zůstane kreativní a přemýšlivý. Takže toto je manifest za pomalejší život, za více zahálky i mimo sváteční dny.

Musíme zkrátka myslet více na sebe a na své limity. • Autor: Milan Jaroš
Musíme zkrátka myslet více na sebe a na své limity. • Autor: Milan Jaroš

Miriam Meckelová byla ideálem naší doby. Emancipovaná, vzdělaná, ctižádostivá, pracovitá. A navíc mladá a pohledná. V jednatřiceti letech se v roce 1999 stala nejmladší německou profesorkou. Poté byla mluvčí vlády v Severním Porýní-Vestfálsku, moderovala úspěšný televizní diskusní pořad, psala odborné články, přednášela, zasedala v různých grémiích a porotách.

Jako kriticky smýšlející sociální vědkyně si ale dobře uvědomovala rizika, která s sebou kariérní úspěch v době internetu přináší. „Kdo nechce ztratit své postavení a vliv, ten musí neustále komunikovat a mít ty nejnovější informace,“ napsala před třemi lety v eseji, v němž shrnula svůj bestseller – knihu Das Glück der Unerreichbarkeit (To štěstí být nedosažitelný). Zmínila v něm například, že 81 procent německých manažerů lže, když vysvětlují, proč neodpovídali na e-maily nebo nezvedali telefon. To je prý projevem společenské atmosféry, ve které se lidé prostě bojí otevřeně přiznat, že potřebují chvilku oddechu.

„Největším luxusem dnešní doby je být mimo dosah. A během chvil off-line tu pro něco nebo pro někoho opravdově být,“ uzavřela svůj text, ve kterém čtenářům dala i několik praktických rad pro boj s informačním stresem – třeba kontrolovat e-mailovou schránku jen v předem stanovených časech nebo vypínat mimo pracovní dobu své služební telefony.
Několik měsíců po vydání bestselleru o nástrahách informační doby se Miriam Meckelová zhroutila. Z přepracování. Byla právě doma v Berlíně, balila kufr na další služební cestu a současně v rychlosti odpovídala na e-maily. Náhle ji přepadlo zoufalství. Zablokovala se, začala se potit a plakat. Její tělo i duše odmítly pokračovat v tom úspěšném, ale zběsilém životě.

Meckelové se stalo přesně to, před čím varovala ve své knize – vyhořela. „Jako vědkyně jsem dobře věděla, že se přehlcení informacemi stává společenským problémem. Ale sama vůči sobě jsem byla slepá a ten sebevykořisťovatelský proces jsem nezastavila,“ řekla vloni v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel.

Celý článek o lenosti čtěte v novém dvojčísle Respektu, které vyjde v pondělí 19. 12. 2011.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].