V bouřícím se Rusku

Pro novináře čekajícího obyčejné interview v klidu domova je to pořádný šok. Z obývacího pokoje v malém bytě Evgenije Čirikovové (40) je teď improvizované televizní studio a mezi reflektory a mikrofony se tu vedle sebe tlačí novinářské štáby z Německa, Francie či Japonska. „Na to, že mě prý platí CIA, je to tady trochu malé, nezlobte se,“ usmívá se žena, za kterou sem všichni ti zvědavci přišli.

A stejně působivý obrázek nabízí i scéna v místě, na něž se paní Čirikovová během několika minut spolu se všemi přítomnými přesouvá. „Tohle je naše základna, sem zveme novináře i veřejnost a vysvětlujeme jim, o jak nesmyslný projekt se jedná,“ ukazuje energická aktivistka stavební buňku posazenou v závěji sněhu pár desítek metrů za domem Čirikovových. Právě v těchto místech moskevské čtvrti Chimki se před návštěvníkem otevře panoráma, kvůli kterému nás paní Čirikovová všechny přivedla: široký pruh vykáceného lesa, na němž má už brzy stát nová čtyřproudá dálnice. „Je to státem chráněná rezervace a spolu s urbanisty a ekology jsme navrhli třináct alternativních variant, jež by ji obešly. V těch plánech však hrají prim zájmy moskevských politiků a spřátelených majitelů okolních parcel,“ říká aktivistka.

Potud vlastně běžný příběh, který většině z přítomných novinářů nemůže být neznámý z jejich vlasti. Nicméně jsme v Rusku a toto je jedna z jeho tváří, kde se na běžné příběhy nehraje.

„Zkoušeli mě přesvědčit, ať mlčím, ale nedala jsem se, a tak je teď ze mě veřejný nepřítel,“ shrnuje paní Čirikovová svoje doposavad tříleté angažmá za záchranu kousku vzácného podmoskevského lesa. A zpovzdálí nás přitom pozorují a fotografují dva urostlí muži v džínsech a černých bundách. „Dobrý den, pánové,“ volá na ně aktivistka a vysvětluje, že agenti státní tajné služby FSB ji spolu s policisty z protiteroristického útvaru sledují prakticky neustále. Adresáti pozdravu nehnou brvou a dál pracují se svými malými kamerami.

A sledování je jenom jeden – ten jednodušší – dílek skládanky. Status veřejného nepřítele se v případě paní Čirikovové hlásí o slovo i řadou dramatičtějších chvil. Před pár týdny byl skupinou neznámých útočníků napaden při návratu domů její manžel Michail, který se ale agresorům naštěstí dokázal vyvléknout a unikl bez vážnějších zranění. „Samozřejmě že máme obavu, co nám udělají. To, že jsme vás všechny pozvali k sobě domů, je jeden ze způsobů obrany. Čím více se bude o naší situaci vědět, tím spíše si na nás netroufnou,“ říká paní Čirikovová.