Rozděluj a panuj

deněk Žák se na místo předsedy dozorčí rady podniku České dráhy musel před čtyřmi lety dostat omylem. Někdejší šéf drážní inspekce, který ve firmě svého času vybudoval samostatné oddělení kontroly, se v tu dobu už roky živil jako nezávislý auditor. Nabídku nově jmenovaného ministra dopravy Petra Bendla nicméně odmítnout nechtěl. Nedlouho poté, co se funkce zhostil, ale narazil na problém.

Ať propočítaval účty Českých drah, jak chtěl, chybělo téměř šest miliard korun. Místo pravidelného zasedání dozorčí rady tedy rovnou svolal management s tím, že si osud zatoulaných veřejných peněz nechá vysvětlit. Odpovědi se však nedočkal. Do zasedačky místo toho vpadl muž s telefonem v ruce a vyštěkl: „Ministr!“ Na opačné straně linky byl skutečně Petr Bendl. Zdeněk Žák byl během pár hodin odvolán z dozorčí rady a zároveň byly zamítnuty všechny jeho návrhy – od zprůhlednění účetnictví drah až po snížení půlmilionových platů představenstva.

V Německu jako politický vyslanec zasedá v podniku většinou přímo ministr a náměstek z úřadu, jenž firmu spravuje, tedy lidé, kteří nesou formální zodpovědnost za provoz celého rezortu. A co je podstatné, nepobírají za to zvláštní peníze.

V těchto dnech se příběh z vedení Českých drah vrací s nečekanou intenzitou. Právě dozorčí rada, z níž byl Zdeněk Žák odvolán, totiž figuruje v případu údajných „trafik“ pro tři bývalé vzpurné poslance ODS, kteří teď sedí ve vazbě. S místy v radě železnic se mezi politiky obchodovalo, jeden z členů managementu Českých drah Roman Boček je podle policie klíčovým organizátorem celé akce; a aby byl výčet úplný, v rámci policejního zátahu detektivové nedávno prohledali také vilu onoho zmíněného „muže s telefonem“, dlouholetého Bendlova šéfporadce Tomáše Jindry.

„V Česku se už dávno smyla hranice mezi politikou a státními firmami. Odborné pozice v představenstvech a dozorčích radách zastávají politici nebo jejich známí,“ krčí nad vývojem událostí rameny Žák. „V lepším případě tam chodí lidé kvůli dobrému platu za odměnu, v horším kvůli krytí podezřelých obchodů,“ dodává. Podnik se čtyřicetimiliardovým obratem a třiadvaceti tisíci zaměstnanci je přitom pouze jednou z mnoha firem, jež čeští politici prostřednictvím představenstev a dozorčích rad řídí.

Organizace OECD již proto několikrát Česko vyzvala, aby zavedlo mezinárodně sdílené normy fungování polostátních firem. Pro inspiraci stačí zajít do sousedního Německa. „Vedení německých polostátních firem jsou čistě apolitická, to je parketa profesionálních manažerů. Politická role je právě a jen v dozorčích radách, i tady je však postup jasný,“ říká expert na hospodářskou politiku z Nadace Konrada Adenauera Matthias Schäffer.

Situace, kdy by na důležité místo v dozorčí radě usedl bezejmenný politik bez zkušeností s vedením velké firmy, je pro něj něco nepředstavitelného. Jako politický vyslanec zasedá v podniku většinou přímo ministr a náměstek z úřadu, jenž firmu formálně spravuje, tedy lidé, kteří nesou formální zodpovědnost za provoz celého rezortu. A co je podstatné, nepobírají za to zvláštní peníze. „Bere se to jako součást jejich role“.