Nejen sedmnáctileté čekatelky

Ve skupince lidí, kteří se pomalu scházejí do karlovarské hospody U Kapličky na politickou schůzi, vyniká drobná blondýnka velmi mladého zjevu. Michaele Čudové je čerstvě osmnáct a do rybí restaurace na kraji Karlových Varů se přišla stát členkou Zemanovců. „Přišla jsem kvůli tatínkovi a babičce, kteří už členové jsou. Řekli mi doma, jestli bych taky nemohla být členkou, tak jsem šla,“ říká.

S tím, že by se v politické straně nějak výrazněji angažovala, nepočítá, a otázka, zda by třeba časem chtěla kandidovat do městského zastupitelstva, ji vyděsí. „To ne, to určitě ne,“ kroutí hlavou, „o politice toho moc nevím, musím si to načíst.“ Když později po volbě vedení buňky přijde řada na její motivační řeč, sdělí kolegům, že přišla vstupem podpořit rodinu. Dvacítka přítomných členů Zemanovců jí dojatě tleská. „Taková upřímnost, to je pěkné,“ zvolá kdosi.

„Z pětačtyřiceti členů v Sokolově je polovině míň než jednadvacet let a většinou jsou to slečny. O politice ti mladí vědí prdlajs, musím jim vysvětlit, o co jde.“

Proceduru od svého talíře s obědem sleduje host schůze, šéf sokolovské organizace Miroslav Procházka. Radosti kolegů z Karlových Varů z přijetí děvčete, které před pár dny oslavilo osmnácté narozeniny, se jen pousměje. „Já mám v Sokolově mladší,“ utrousí pyšně opálený šedesátník v námořnickém pruhovaném triku a jachtařské kšiltovce.

„Sedmnáctiletou čekatelku, brzy ji přijmeme.“ Pan Procházka platí mezi kolegy za stranického playboye a sukničkáře, ale také za schopného personalistu. Před chvílí odevzdal krajskému šéfovi Zemanovců složku s přihláškami deseti nových členů a ten v ní zálibně listuje; většina z nových sokolovských straníků se totiž narodila v devadesátých letech minulého století.

Pan Procházka donedávna podnikal v Chorvatsku, dnes je v důchodu a jeho největší zálibou jsou diskotéky. V rytmu hudby na nich loví nové členy své strany. „Lovím spíše členky,“ mrkne spiklenecky, „stojím u baru a pozoruju holky, pak se s nimi dám do řeči. Důležité je získat je nejdříve společensky,“ říká. „Z pětačtyřiceti členů v Sokolově je polovině míň než jednadvacet let a většinou jsou to slečny. O politice ti mladí vědí prdlajs, musím jim vysvětlit, o co jde.“

Miroslav Procházka děvčatům na diskotékách nad panákem vysvětluje, že za komunistů se žilo líp, protože nebyli bezdomovci a nezaměstnanost – někde se nedávno dočetl, že starší manželé spáchali kvůli dluhům a chudobě dokonce sebevraždu, jak říká. Když byl nedávno v Chorvatsku, spolustraníci ho navrhli na kandidátní listinu do sněmovny, takže se bude, jak zjistil po návratu, ucházet v říjnových předčasných volbách o poslanecké místo. „Doufám, že nebudu zvolen, práce poslance není jednoduchá a neměl bych na ni při svých společenských zájmech čas,“ říká pan Procházka.