Porušování práv je tady všude

Její volba vloni v zimě byla velmi těsná. Poslanci se nemohli dlouho rozhodnout, jestli dát přednost jí, nebo svému kolegovi – obhájci práv nájemníků. Přitom v Česku dnes žije velmi málo lidí, kteří by se lépe hodili na práci veřejného ochránce práv. Anna Šabatová dělá tuhle práci – byť většinu času bezplatně – skoro čtyřicet let; za starost o lidská práva byl vězněn její otec, její manžel a i ona sama. 

Značnou část české veřejnosti rozhořčil případ dětí v Norsku. Rozhořčil i vás?
Nikoli, protože rozhořčit mě může něco, co dobře znám a jsem přesvědčena, že tam je nějaký problém. A z těch informací, které byly v médiích, jsem nenabyla dojem, že postup norských úřadů byl v rozporu s tím, jak má fungovat právo. Ale hlavně ten případ neznám, nezabývala jsem se jím.

Čím si vysvětlujete, že v Česku, zemi, kde odebírání dětí od rodin je poměrně obvyklé a nebyl o něj předtím nějaký větší mediální zájem, vyvolal případ takovou reakci?
Vysvětluji si to určitou nacionalistickou rétorikou, že se mluví o českých dětech v Norsku. Přitom ty děti se narodily v Norsku a žijí v norském prostředí, byť zpočátku v české rodině.

Norsko vás tedy nerozhořčilo. Co z agendy vás naopak v posledním čase rozhořčilo?
Nepohybovala bych se v rovině rozhořčení nebo nerozhořčení. Jsou věci, které se nám opravdu hodně nelíbí, a tam se snažíme hodně důrazně upozorňovat, že jde o problém.

Když pronajímatelé zjistí, že je Rom, byt mu nepronajmou. Ani mu neumožní prohlídku. Nebo věková diskriminace starších lidí na trhu práce je opravdu vysoká.

Kde tedy vlastně člověk v Česku narazí na největší porušování lidských práv?
To jsou takové hrozně zjednodušené pohledy. Porušování lidských práv je tady všude, kam se kouknete.

Tak jinak: co vám osobně nejvíc vadí?
Mně právě vadí každé porušování práva, a to i když se stane raritně v nějaké oblasti a třeba náhodně. Pokud chcete slyšet, v kterých oblastech se porušuje víc, tak je to například v oblasti rovného zacházení. Jsou oblasti, kde se diskriminuje opravdu plošně, a jenom jednotlivci občas seberou sílu a rozhodnou se, že se obrátí na nás.

Co konkrétně myslíte?
Třeba když si půjde Rom pronajmout byt, tak se pravděpodobně setká s diskriminací. Když pronajímatelé zjistí, že je Rom, byt mu nepronajmou. Ani mu neumožní prohlídku. Nebo věková diskriminace starších lidí na trhu práce je opravdu vysoká. Měli jsme tady pána, který obeslal tři sta zaměstnavatelů, bylo mu skoro šedesát a ještě měl před sebou několik let, kdy musí pracovat, aby dosáhl na důchod. Byl kvalifikovaný, ničím se nevymykal, měl za sebou pěkný pracovní životopis, z kterého bylo vidět, že v zaměstnáních byl dlouho a změnil je pouze několikrát za život. Přesto ho nikdy k pohovoru ani nepozvali.

Jak mu můžete pomoci?
Téměř nijak. To je oblast, kde se dá postupovat osvětově, mluvit o tom, že i starší pracovník může být přínosný pro instituci. Sama diskriminace se ale velmi špatně prokazuje. Měli jsme případ, kdy jsme šetřili, že pracovní agentura měla v dotazníku kolonku věku, a když jste ji nevyplnil, tak vás to nepustilo dál. Přestože takovou informaci není zaměstnavatel oprávněn požadovat. I v tak evidentním porušení pravidel bylo šetření složité. Bohužel postiženému člověku tu práci nezajistíme.

Rozhovor čtěte v novém Respektu 12/2015, který vychází v pondělí 16. března (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi)