Média v éře Andreje Babiše

S Bohumilem Doležalem a Pavlem Šafrem se shodneme na tom, že na současné politické scéně je Andrej Babiš tím největším rizikem pro otevřenou společnost. Neshodneme se ale na tom, že už je čas pohřbívat liberální demokracii či že jsou povolené „všechny“ prostředky, aby byl šéf ANO zastaven.

To, že v Babišem vlastněném časopise Téma s ním vyšel propagandistický rozhovor, prostě není dobré vyvažovat tím, že na Svobodném fóru vyšel stejně propagandistický rozhovor s Miroslavem Kalouskem. To je jako Babišův splněný sen, protože pak může říkat: tady máte důkaz, že ta rádoby kritická média ve skutečnosti hrají s těmi, kdo mě chtějí zastavit.

Pokud totiž chceme vědět, proč dnes Čechům nevadí střet zájmů u Agrofertu a lhostejnost Babiše k veřejné kritice, nemůžeme to oddělit od Kalouskovy lhostejnosti ke kritice, že obhajováním pofiderních pravidel na ministerstvu obrany pomáhal obchodníkovi se zbraněmi Richardu Hávovi ke slušným penězům. Babišův přístup k médiím nelze oddělit od Kalouskova, který si například v roce 2011 vymyslel, že má nahrávku šéfredaktorů dokazující jakési spiknutí proti němu.

Nejúčinnější obranou proti zneužívání moci (ať se ho dopustí Babiš, Kalousek nebo Langer) je kritická a nezávislá novinařina. Kde čtenáři, diváci či posluchači uvidí, že za sdělením se neukrývají jen emoce, ale kvalitní informace.

Také tímto argumentem odpovídá Erik Tabery ve své eseji na hlasy, že Andrej Babiš a jeho koncentrace moci představují tak velké nebezpečí pro demokracii, že je třeba ho za každou cenu zastavit. Resp. že podle lidí jako Bohumil Doležal, Pavel Šafr, ale třeba i Miroslav Kalousek či Alexandr Vondra by v čele onoho boje proti Babišovi měla stanout rovněž média – pochopitelně ta, která magnát nevlastní. Text najdete v novém Respektu 16/2015, který vychází v pondělí 13. dubna (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).