Každý je tu zrádce! Polský příspěvek do debaty o politické nenávisti

Čtete jeden z našich pravidelných autorských newsletterů, které vám mohou chodit jako e-mail - přihlaste se k jejich odběru podle vlastního výběru. Vždy v daný den je pro vás píšou Tomáš Brolík (Prostředek Evropy), Pavel Turek (Playlist), František Trojan (Mimo záznam), Jiří Sobota (Americká krása), Silvie Lauder (V pasti pohlaví) a Andrea Procházková (Zákony politiky).

Bylo to více než den poté, co do Varšavy, stejně jako do zbytku světa, dorazila zpráva o pokusu zavraždit slovenského premiéra Roberta Fica. Stejně jako jinde, i v hlavním polském městě vyvolal čin odsouzení, byla vyjádřena přání brzkého uzdravení a začaly úvahy o tom, nakolik k útoku přispěla agresivita slovenské politické debaty a nenávist, kterou volení představitelé ve svých spoluobčanech vyvolávají. Agresivita a nenávist je něco, co v Polsku z politiky dobře znají. 

Bylo proto velké překvapení všech, kteří už den a půl po střelbě na Fica shlédli čerstvě zveřejněné předvolební klipy dvou největších politických rivalů: dnes vládnoucí Občanské platformy Donalda Tuska (PO) a opozičního Práva a spravedlnosti Jarosława Kaczyńského (PiS). Jak klip Občanské platformy, tak PiS jednoznačně říkají, že politický protivník je vědomý agent ruského vlivu. Klip Tuskovy PO je kupodivu přímočařejší a agresivnější, zatímco PiS kupodivu spíš v náznacích chodí okolo horké kaše. Kupodivu proto, že v disciplíně jedovatých útoků byla Kaczyńského partaj vždycky opravdový mistr a hlavně tato strana je vinna tím, že polská politická debata je tak hrubá: Tusk s muškou na čele, protože je na odstřel, Tusk v helmě wehrmachtu, protože je nacista…  

Platforma ve svém působivě sestříhaném černobílém šotu říká, že PiS vyhrávala volby za ruské peníze a následně jim sloužila. Novináře vlivné nezávislé televize TVN tón tak zaskočil, že se ve studiu ptal jednoho z čelních vládních politiků, „jestli jim to natočil Jacek Kurski“, s odkazem na vrchního propagandistu PiS a autora těch nejtemnějších mediálních úskoků své strany. Dotázaný poslanec PO odpověděl, že „pravda, možná teď není úplně nejvhodnější čas, i vzhledem k událostem na Slovensku, ale každá jedna věta v klipu je pravdivá“. 

Polsko má s politickou vraždou svoji vlastní docela čerstvou zkušenost. Na začátku roku 2019 byl během charitativního koncertu zavražděn přímo na pódiu gdaňský starosta Paweł Adamowicz z Občanské platformy, která byla tehdy v opozici. Jeho vrah čerstvě opustil vězení a je duševně chorý. Dosledovat naprosto přesně jeho motivy je nemožné. Ignorovat politickou linku také – Gdaňsk se svou meziválečnou německou historií je dnes obsesí polské nacionalistické pravice a fakt, že město už léta jasně volí Občanskou platformu, je pro jestřáby z PiS jen další důkaz, že PO jsou zrádci a potomci nacistů a chtějí město odevzdat zpátky Německu. Starosta Adamowicz byl poslední dva roky před svou smrtí jedním z hlavních cílů této vládní propagandy. 

Žádné usebrání se po atentátu na gdaňského lídra v polské politice nekonalo. PiS tehdy vyzvala politické soupeře ke smíru a zklidnění, otřesená PO ji ale poslala k čertu – a tehdy právem, protože hlavní zprávy vládou osedlané veřejnoprávní televize se sice zaobíraly myšlenkou, že za Adamowiczovou smrtí stojí nenávistná slova politiků, ovšem výhradně slova politiků z opozice. 

Pokud se přeneseme zpátky do současnosti, kdyby volič vzal sdělení obou právě zveřejněných klipů vážně, tak volí mezi dvěma skrytými (a díky obezřetnosti těch správných politiků odhalenými) agenturami Ruska. To je pochopitelně nesmysl, ani PiS, ani PO nejsou Putinovými slouhy. To neznamená, že riziko ruského vlivu v Polsku neexistuje, ale tím spíš je potřeba o něm nemluvit dětinsky, ale vzít ho skutečně vážně, říká třeba komentátor serveru OKO.press.

Tusk neslouží Putinovi, ale byl premiérem v letech 2007–2014, tedy v době, kdy si valná část Západu namlouvala, že s Ruskem je možné smysluplně jednat. A možná že i Tusk sám se tehdy podílel na šíření naivní iluze, která Putinovi dala čas připravit se na válku se Západem. Kaczyński není placený Kremlem, ale jeho strana svými lžemi o bruselských spiknutích a německém revanšismu sypala písek do evropské soudržnosti a poškodila většinu polských spojeneckých vazeb. Cožpak to nenahrává Rusku? To všechno jsou legitimní občanské a voličské otázky. Vymýšlet si vlastizrady není nutné. 

Jak píše v hlavním komentáři aktuálního Respektu kolega Marek Švehla, je možné hledat, kdo přesně může jakými slovy za konkrétní čin, ale je to spíš marné a hlavně těsně po neštěstí je to jedno. Ubrat musejí všichni, ačkoli to vyžaduje velkou míru vzájemné důvěry a odpovědnosti, což je nedostatková věc.

 Polské politické elity zatím nemají potřebu ani jedno hledat, a přestože parlamentní (to znamená ty vnitropoliticky důležité) volby jsou daleko, bičují politické emoce naplno. Dá se však na to podívat i z druhé strany. Tusk i Kaczyński mají jednu vlastnost, která z nich ne nadarmo dělá hlavní postavy polské politiky posledních dvou desetiletí – velmi dobře dokážou vycítit, co jejich stávající či možní voliči chtějí.

Blížící se volby do europarlamentu (kvůli kterým obě strany své klipy natočily) tak mohou být i testem voličů. Pokud už mají tónu polské politiky dost, možností vytrestat dvě hlavní partaje je několik. Liberální příznivci Tuska mohou volit Levici, středoví voliči obou stran pak mohou sáhnout po lidovcích a Polsku 2050. Na účasti i výsledku se může ukázat, jestli polský volič skutečně věří tomu, že každý, kdo s ním nesouhlasí nebo prostě si jen (v jeho očích) myslí a dělá hlouposti, je nutně nacista nebo ruský agent.