Polsko míří proti všem

Některé návštěvy musí být dobré už jen tím, že se vůbec uskuteční. To se dá říci i o cestě polského premiéra Jaroslawa Kaczyńského do Berlína. O čtyřech hodinách, které předseda polské vlády a hlavní architekt „čtvrté republiky“ v německém hlavním městě strávil, psala německá média jako o pokroku malými krůčky. Některá přitom neopomněla zdůraznit Kaczyńského 167centimetrovou výšku, čímž chtěla ilustrovat, že nic jiného než malé kroky se od polského premiéra ani čekat nedalo. A v tom měli pravdu.

Zpátky do roku 1990

„Protiruská, protiněmecká a protiunijní,“ tak zněla jedna trefná charakteristika hlavních zahraničněpolitických priorit varšavské vlády, v níž jsou vedle populistického Práva a spravedlnosti ještě populističtější a podle všech obvyklých evropských měřítek extremistické strany Sebeobrana a Liga polských rodin. Jejich šéfové Andrzej Lepper ze Sebeobrany a Roman Giertych z ligy jsou navíc místopředsedy vlády. Kdyby byl takový kabinet ve středoevropské zemi jiné velikosti a významu, například na Slovensku nebo v Rakousku, byla by na ni uvalena přinejmenším neoficiální klatba. Ale s takovým Polskem, podobně jako s Itálií, když tam vládl klientelistický mediální manipulátor Silvio Berlusconi, se však nelze nebavit. Politikům typu Leppera pak stačí obléknout si oblek a při jednáních v Bruselu se nedloubat v nose, aby se o nich začalo říkat, že jsou vlastně „překvapivě normální“.

Jako překvapivě normální…