O soukromém kapitálu, dvojkolejné Francii a Klausovi v FT

Některé americké banky stále doufají, že se ubrání nucenému znárodnění a přeci jen se jim podaří zajistit nějaký „soukromý kapitál.“ V totéž stále ještě doufá americká vláda. Na svém serveru to včera vtipně rozebral ekonom Brad Setser.

Setser cituje zprávu deníku WSJ, kde se říká, že „představitelé Citigroup doufají, že se jim podaří přesvědčit soukromé investory, aby si koupili preferenční akcie. Jde například o Government of Singapore Investment Corporation, jedná se o Abu Dhabi Investment Authority a Kuwait Investment Authority.“

To ale není tak docela soukromý kapitál, že? Americké banky a zatím i ministr financí Tim Geithner se domnívají, že kapitalizace ze strany americké vlády (znárodnění) může odradit soukromé investory, ale přitom jim nevadí kapitál jiného státu. Navíc podle Setsera například taková Čína očekává, že Amerika bude její investice garantovat a chránit (čínský premiér to nedávno řekl dost jasně).

Obamův poradce Lawrence Summers řekl v Davosu, že pokud nějaký suverénní fond koupí část velké americké banky a ta se dostane do problémů, je jasné, že do jednání o záchraně vstoupí přímo ministři a premiéři daného státu (třeba Číny).

…

Setser ještě jednou, tentokrát jeho dnešní blog. Zamýšlí se nad tím, jak je možné, že japonský export spadl meziročně o ztěží uvěřitelných 46 procent, tchwajwanský o 44 procent, jihokorejský o 33 procent a čínský pouze o 17 procent.

Setser se domnívá, že jedno vysvětlení je v tom, že Čína jako levnější destinace přebírá tržní podíl zmíněných tří zemí. Druhé vysvětlení spočívá v tom, že propad v Číně má zpoždění protože čínské montovny jsou většinou ty úplně poslední v asijském řetězci. A poslední možnost je, že Čína ve skutečnosti zažívá prudký propad domácí poptávky, která pak přímo zhoršuje situaci zbylých tří zemí.

…

Kolega Tomáš Němeček v dnešním komentáři Hospodářských novin se domnívá, že v záležitosti pomoci automobilek vítězí právo silnějšího, pomoc je rozdrobená – vítejte v Evropě bez bariér, ironizuje Němeček.

Jsou ale i dobré zprávy. Francie je totiž zjevně dvojkolejná. Vede protekcionistické řeči, ale v praxi nic hrozného nedělá, ani nekouše. Server www.eurointelligence.com

upozorňuje, že v připravované legislativě francouzská vláda nakonec zrušila paragraf, že přístup k levným úvěrům budou mít pouze ti, co nebudou outsourcovat další výrobu.

Francouzští představitelé přitom svými protekcionistickými řečmi získávají možná domácí kapitál, ale ztrácejí v Evropě zahraničně politický kapitál. A ještě jedna dobrá zpráva. Evropské komise včera vydala pravidla o jednotných podmínkách pro šrotovné, pokud ho tedy někdo chce uplatňovat.

…

Tentýž server má dnes hezký graf, který naznačuje, jak v Německu začaly po dlouhých letech klesat zisky, ale stoupat mzdy. To je ovšem velmi špatná zpráva pro kapitálový, resp.akciový trh. Znamená to prý, že akcie do budoucna porostou maximálně stejně rychle jako nominální HDP.

…

K mému překvapení jsem ještě nezaregistroval, že by si příznivci Václava Klause mezi publicisty povšimli, že českého prezidenta pochválil na svém blogu hvězdný komentátor Financial Times Gideon Rachman.

Mého oblíbence Rachmana především potěšilo, že Klaus tolik rozčílil nafrněné britské europoslance, které on osobně nemůže vystát. Klaus zaskóroval a je mu to v rámci jeho oblíbeného termínu „fair play“ třeba přiznat.

Co k tomu dodat? Asi to, že je škoda, že Klaus není Angličan, ale český prezident. Jako britský konzervativní backbencher, věčný rýpal a eurofob, by možná i mou maličkost občas pobavil.

Potíž je v tom, že Klaus je hlava státu, který má o hodně jiné zájmy než Velká Británie. Jaké? O tom někdy příště.

(A kdyby měl Rachman místo královny Klause, viděl by to o dost jinak.)

Středeční audit: Venku svítí sluníčko (ale v hospodářství svítí slunce černě).

Úterní audit: Trhy vládám nevěří a Německo a evropské vykoupení

Pondělní audit: O regulaci a zhroucení dogmat

Páteční audit: Recese V, recese U a recese L

Čtvrteční audit: Češi a nespravedlivý útok, Klaus a Lisabon