Jak dlouho a hluboko, válka s FT a jak USA platily evropské banky

Nejprve opět na téma, jak dlouho krize potrvá, jak bude hluboká a jaké bude mít výsledky. Vedoucí partner firmy Deloitte ČR/SR Michal Petrmannapsal sloupek do Hospodářských novin, ve kterém se mimochodem dovíme, že “když situaci vyhodnotíme střízlivýma očima, tak je zřejmé, že odhadované poklesy výkonnosti podniků a národních ekonomik nejsou zase tak dramatické”. Petrman dále píše, že “firmy dnes mají stejnou kapacitu vyrábět nebo poskytovat služby jako měly před rokem.” A když prý “trochu zebereme, tak to zvládneme bez velkých šrámů.”

Také bych si přál, aby tomu tak bylo. Narozdíl od Petrmana si ale nemyslím, že to přijde tak nějak samo, že tak nějak dosáhneme dna a pak se to nějak bude postupně samo zvedat.

K překonání krize je totiž třeba, aby začal normálním způsobem fungovat bankovní sektor. A to se zatím neděje, především pak v zemi, kde se krize zrodila a jejíž oživení je předpokladem oživení světové ekonomiky: jde o Spojené státy. Obamova vláda dosud svět nepřesvědčila o tom, že má důvěryhodný plán na ozdravení bankovnictví a obnovení jeho funkčnosti. Americké banky normálně nepracují a balancují někde mezi znárodněním a soukromými vlastníky, kteří ztratili motivaci. Dokud se nenastartují americké banky, nepoběží ani motor světové ekonomiky.

Včera na toto téma promluvil šéf americké centrální banky Fed Ben Bernanke ve známém pořadu televize CBS 60 minutes. Video je k dispozici zde.

Mnozí ekonomové si například myslí, že k ozdravení bankovnictví je třeba globální koordinovaná akce, tu ale od nadcházejícího summitu G-20 nečekají ani největší optimisté.

Druhý předpoklad překonání recese je to, že ceny amerických nemovitostí (ty slouží i jako kolaterál pro bankovní úvěry) se odrazí ode dna. Jenže ony spíše toho dna ještě nedosáhly. Nejpřesvědčivější analýzy amerického realitního trhu lze již “tradičně” nalézt na serveru www.calculatedriskblog.com. Ceny amerických nemovitostí mají zkrátka ještě kam padat.

A třetí předpoklad nástupu oživení, který se týká České republiky velmi úzce, bude schopnost Evropské unie a mezinárodních finančních institucí zamezit státním bankrotům na jih a východ od našich hranic. Případný státní bankrot takové Ukrajiny či Rumunska může vyhlídky oživení ve střední Evropě hodně zatemnit. Ale nakonec musím zopakovat: Michal Petrman má možná pravdu, ale bez těchto tří předpokladů to nepůjde.

…

“Válka slov” mezi Českou republikou a deníkem Financial Times pokračuje. FT sice před čtrnácti dny otiskly několik textů, které upozorňují na různorodost regionu CEE (střední a východní Evropa), jenže dnes vyšel obsáhlý komentářWolfganga Munchaua, který se týká globální koordinace boje s krizí. V textu se mimojiné praví: “…je jaksi politicky správné říkat, že země CEE jsou každá jiná. Takže na mikrofon říkám, že to tak opravdu je. Jediný problém je, že to vůbec není důležité. Pokud se koná spekulativní útok na celý region, vůbec nezáleží na tom, jestli jste Maďarsko nebo Česká republika.”

Pan Munchau tedy českou vládu, NERV ani centrální banku asi opět nepotěšil. Je však třeba dodat, že pro pozorovatele, který sleduje Českou republiku z rychlíku (resp.například z Londýna) není možná docela pochopitelné či zřejmé, proč Česká republika na jedné straně říká, že je úplně jiná a na druhé straně koordinuje verbální intervence s ostatními centrálními bankami v regionu.

…

Bo Lundgren, bývalý šéf švédského dluhového úřadu (tamější, řekněme, konsolidační agentura), který čistil bankovní paseku ze začátku 90.let byl pozván na slyšení do amerického kongresu. Kongresmani se chtějí poučit ze švédské zkušenosti, protože Švédové (asi po zásluze) mají image těch, kdo se vypořádal s bankovní krizí bez ztráty kytičky.

Proč musí Švédové zase slíznout všechnu smetanu? Spravedlivé by bylo, kdyby americký kongres pozval také české experty. Čerpat zkušenost lze nejen z vzorného Švédska, ale rovněž z poněkud smíšeného českého příkladu. Nejen úspěchy, ale i chybami se člověk učí.

Češi by mohli pohovořit o tom:

1.Jak trestat především akcionáře a méně vkladatele.

2.Jakou máme zkušenost s poslanci, kteří kompenzují vkladatele nad rámec pojištění vkladů.

3.Jak státní konsolidační programy pro banky nepomohou, protože nakonec vždy přijde nucená správa.

4.Jak převzít banku státem, převést na jiný subjekt a oceňovat až následně.

5.Jak to krásně jde, když výkon správy špatných aktiv mají na starosti poslanci apod.

6.Jak vypadá exit z bankovního socialismu a měkkého tržního prostředí.

A ještě mnoho dalšího…

…

V tištěném Respektu dnes vyšla moje esej, kde mimo jiné píši o tom, že jedním z paradoxů doby je, že francouzské banky mají zatím velké šance vyjít ze současné krize jako vítězové. Dnes vyšla najevo jedna podstatná věc, která s tím souvisí. Když totiž američtí daňoví poplatníci zachraňovali v září pojišťovnu AIG 160 miliardami dolarů, asi netušili, že skrze vypořádání derivátových obchodů (mám na mysli credit default swaps.tzv CDS – odborníci odpustí velké zjednodušení) vyplatila AIG také závazky evropským bankám. Societé General získala 11,9 miliardy dolarů, Deutsche Bank 11,8 miliardy dolarů a Barclays 7,9 miliardy.

Dá se tušit, že tato skutečnost bude znamenat velký šrám na vyhlídkách mezinárodní kooperace a koordinace boje s krizí. Larry Summers se zlobí, ale nejhorší je, že munici získají američtí izolacionisté.

Páteční audit: Švýcarské intervence, Madoff a co chce Francie

Čtvrteční audit: Krize: Amerika vs. Evropa

Středeční audit: Mrtvola se škube, G-20, rozšíření eurozóny a střípky z domova

Úterní audit: Vládní veletoče – o co tady jde?

Pondělní audit: Burza jednoho pána a další střepy