Makedonský klid
Jak dlouho vydrží rovnováha mocenských zájmů
Makedonie je malá dvoumiliónová země, sevřená uprostřed Balkánu čtyřmi sousedy: Srbskem, Bulharskem, Řeckem a Albánií. Už tato poloha ji téměř předurčuje do role jakéhosi stále doutnajícího ohýnku, který může kdykoliv zažehnout požár. V dějinách tomu tak nezřídka bylo: původní Makedonie, zahrnující i části dnešního Bulharska a Řecka, připadla po staletích osmanské nadvlády - na mírovém jednání mezi Tureckem a Ruskem v tureckém San Stefanu (1878) - Bulharsku. Ještě téhož roku ovšem berlínský kongres sanstefanské smlouvy revidoval a celou Makedonii ponechal v tureckých rukou. O čtvrt století později (1903) vypuklo velké povstání, které však Turci potlačili. Ilinden, jak byla rebelie nazvána, označuje makedonská historiografie za okamžik zrodu makedonského národa, podle bulharského dějepisectví šlo naopak o revoltu Bulharů.Turecká moc nezadržitelně slábla a v první balkánské válce (1912) byla z této části Balkánu definitivně vypuzena. Již o rok později bojovali o pozůstavší území protiturečtí spojenci. Bulharsko, jež si činilo sanstefanské nároky, však druhou balkánskou válku prohrálo a Makedonie byla rozdělena: jen malá východní část, Pirinská Makedonie, připadla Bulharsku, jižní část neboli Egejskou Makedonii získalo Řecko a největší území, Vardarská Makedonie, připadlo vítězi - Srbsku. Tehdy stanovené hranice platí víceméně dodnes. Vardarská Makedonie pak byla „jižním“ nebo „starým“ Srbskem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
