Rychlá opatření a volební vize

Vláda, její ekonomický tým NERV i opozice konečně začaly představovat vážně míněné návrhy na boj s hospodářskou krizí. Již nyní ale můžeme ve výstupu z NERVu, v návrhu opozice i jinde zaznamenat také (jestli ne především) návrhy, které patří spíše do volebních programů a politické soutěže dlouhodobých vizí, než mezi instrumenty, které mají pomoci ekonomice v době krize a recese. Tyto houště nápadů se mohou jevit poněkud zmateně.

Tak například ČSSD opakuje prvek svého volebního programu, tedy opětovné zavedení daňové progrese. Požadavek daňové progrese je normální a legitimní a mají ho v programu všechny levicové strany po celé zeměkouli. Komu se to nelíbí, volí v rámci politické soutěže pravici. S krizí to nesouvisí.

NERV zase navrhuje více prostředků na výzkum a vývoj. To je samozřejmě skvělé, ale je to dlouhodobá vize, která nepomůže ekonomice momentálně se vzpamatovat.

U mnoha ekonomů lze zaznamenat snahu využít příležitosti k prosazení nějaké rozumné legislativy. Tak například ekonom Daniel Münich (mimochodem v týmu NERV shází specialista na trh práce jeho typu) navrhuje zavedení školného a půjček na vzdělání (ZDE). To je sice báječné a autor auditu to dlouhodobě podporuje, ale s protikrizovým balíčkem to prostě nesouvisí.

Vždyť proč vlády všude na světě připravují protikrizový program? První důvod je stabilizace finančního sektoru a snaha přimět ho k tomu, aby znovu začal normálně úvěrovat ekonomiku (český finanční sektor je sice zatím relativně stabilní, ale druhá část věty se vztahuje i na nás). Druhý důvod je zabránit tomu, aby prudký propad poptávky vedl k likvidaci a bankrotu jinak úplně zdravých podniků. To samozřejmě souvisí se snahou omezit nárůst nezaměstnanosti.

Vláda se může pokoušet čelit neblahé situaci dvěma instrumenty. Na jedné straně jsou tu opatření nelegislativní povahy (využívání rozpočtových rezerv, poskytování garancí), na druhé straně jsou změny zákonů, ale pouze takové, které mohou být uplatněny rychle (sem patří snad snížení pojistného, změna bankrotového zákona apod.).

Vezměme si třeba asfaltování okresních silnic. Zde existuje obrovský vnitřní dluh (je to stejně třeba udělat) a vláda může v koordinaci s kraji rychle oživit projekty, především v okresech s vysokou nezaměstnaností. Pro některé komentátory je to sice stavění „hladových zdí“, ale musím se přiznat, že proti nápadům tohoto typu vůbec nic nemám. Lepší když nezaměstnaný pomáhá opravovat silnice než když doma kouká na televizi. Podobné je to s mnohými dalšími stavbami, ke kterým není třeba zdlouhavé vykupování pozemků.

S některými komentátorskými kolegy se neshoduji na jednoznačném odsudku dočasného zavedení tzv.šrotovného a garancí na některé úvěry. Samozřejmě obojí je výsledkem lobbyismu. Jenže neexistujeme ve vzduchoprázdnu. Pokud bude podobnými instrumenty podporován i západoevropský automobilový průmysl, necháme si my ten vlastní poškodit a zničit jen kvůli věrnosti principům? Navíc je česká ekonomika na automobilovém průmyslu velice závislá.

Podobné je to s garancemi na úvěry průmyslovým podnikům. Ano je to lobbyismus bank a korporací, jenže co dělat v situaci, kdy se na Západě (v případě Evropy dokonce na společném trhu) totéž už dávno děje? Vezměme si jen zprávy z jednoho jediného dne, tedy včerejška: francouzská vláda schválila garance na úvěry pro Airbus a jeho dodavatele a americká vláda se rozhodla pro přímou finanční pomoc dodavatelům automobilového průmyslu.

Je zjevné, že ve věci legislativních změn se rýsuje asi poslední možnost, že by tato vláda prosadila „tlakem okolností“ nějaký naléhavý reformní balík, do kterého by bylo možné propašovat leccos rozumného (školné, větší výdaje na vědu a výzkum), zvlášť budou-li legislativní změny navrženy jako jeden zákon. Jenže si nedělejme iluze. Poslanci a partajní sekretariáty se brzy probudí, znovu dobudou prostor, který na chvíli „vyklidili“ odborníkům a z nějakého užitečného reformního balíku nakonec mnoho nezbude.

Žádné drama nebo zvrat v ekonomické politice vlády ale nečekejme. Pokud bude ekonomika růst okolo jednoho procenta, povede růst mandatorních výdajů a snížený výběr daní (automatické stabilizátory) k tomu, že v rozpočtu nezbude mnoho peněz (asi tak patnáct miliard) na nějaké dodatečné nápady vlády (tedy pokud chceme plnit maastrichtská kriteria). Pokud se ekonomika propadne do minusu, nezbude navíc nic a ještě kriteria plnit přestaneme.

I tak je ale současná situace dobrá k jedné věci. Vlády (a do určité míry i opozice) začaly konečně diskutovat s odborníky a dokonce je brát vážně. Mohlo by jim to chvíli vydržet. Kdyby takový NERV vznikl již před dvěma lety, mohl ještě vymyslet a prosadit leccos užitečného. Je to lekce do budoucna?

Páteční audit: O krizi, našich expertech a „business friendly“ Topolánkovi

Čtvrteční audit: O zestátnění, znárodnění, veřejné rekapitalizaci apod.

Středeční audit: USA a Británie: banky na lopatkách

Úterní audit: Obamova experimentální medicína

Pondělní audit: Kalousek píše šéfredaktorům a vydavatelům