Rusko na agresi doplatí. Hospodářsky.

I když putinovsko-medvědovské Rusko ukazuje v Gruzii svaly a neurvalým způsobem demonstruje sílu, je docela pravděpodobné, že na agresi vůči svrchovanému sousednímu státu doplatí. A přestože se to leckdo snaží relativizovat, o tom, kdo je agresor, nelze vůbec pochybovat. Útočí snad Gruzie na civilní letiště u Moskvy? Potápí Gruzie ruské lodi? Ničí Gruzie ruský radar?

Rusko nyní názorně předvedlo, proč není a nebude spolehlivým obchodním partnerem. Chce totiž spíše poroučet, diktovat a vstupovat bez pozvání na teritorium cizího, byť sousedního, státu. Pokud Evropa potřebovala nezpochybnitelný signál, aby konečně začala brát vážně téma energetické bezpečnosti, resp.přílišné závislosti na Rusku, nyní ho konečně dostala.

Pokud takový signál potřebovaly jednotlivé evropské státy, obdržely ho také. Změna či posunutí stupně závislosti a orientace energetické politiky je sice během na dlouhou trať (jde o náročné a dlouhodobé investice), ale ten běh se nyní konečně rozeběhne naplno. Za čas se energetická závislost na Rusku omezí a to není pro Moskvu výhodné. Ruska se v souvislosti s Gruzií v Evropě zastává málokdo a až na výjímky tak nečiní ani německý tisk. Rusko se může pokoušet tomuto trendu čelit zlevněním surovin pro klíčové evropské zákazníky, to ale také není zrovna finančně přínosné.

To všechno se děje v okamžiku, kdy se ukazuje, že dolarový růst cen surovin byl do značné míry bublinou. Ano - ropa zůstane dražší než kdysi bývala, ano spotřeba v Indii a Číně poroste, ale i tak lze realisticky počítat s tím, že se cena vrátí někam kolem sto dolarů za barel, možná to ale bude mnohem níže. To je samozřejmě něco jiného než vize šéfů Gazpromu, že se bude prodávat za tři sta. Člověk (i ruská vláda) si rychle zvykne žít nad poměry a mít najednou za ropu o třetinu méně než jsem si představoval je nepříjemné.

Invaze do Gruzie se také děje ve chvíli, kdy se řada zahraničních investorů v Rusku probouzí ze sna a iluzí. Způsob jakým tamější režim zachází například s britskými investicemi, účelový a výběrový způsob jakým ruské státní instituce chrání soukromé vlastnictví, to vše začíná investorům nahánět husí kůži. A přitom ruská energetika (a těžba ropy především) zahraniční investice a know-how potřebuje.

Rusku navíc hrozí mezinárodní izolace. Senátor a prezidentský kandidát John McCain navrhuje vyloučit Rusko ze skupiny G-8. A v jeho případě nelze pochybovat o tom, že to myslí vážně.

Rusko si po zahájení této války navíc může vsadit, že protiraketová obrana v Česku a Polsku nakonec bude. Oslabí vnitrostátní (česká a polská) opozice a uvnitř americké Demokratické strany posílí tábor zastánců.

A ještě k samotné agresi. Samozřejmě, že nejde o nějakou ochranu ruských menšin. O ekonomiku a energetiku jde v případě této války opět až na prvním místě. Gruzie a Turecko jsou jediné státy přes které mnohou do Evropy proudit azerbajdžánské a další kaspické zdroje. Přes Turecko vede plynovod a činí tak Gruzii energeticky nezávislou na Rusku a přes Gruzii vede od Kaspického moře ropovod. Ropa, která není z Ruska, se navíc přes Gruzii vozí i po železnici do tamějších přístavů. Především tyto věci jsou Moskvě trnem v oku.

Páteční audit: Ó svatý, svatý, svatý Kubice!

Čtvrteční audit: Topolánkův ostudný Šlouf

Středeční audit: Německo v recesi?

Úterní audit: Podstatné je nelhat