Fondy Trend a česká spravedlnost

Krajský soud v Hradci Králové uznal dnes bývalé manažery investičních fondů Trend a Merciér – v čele s Miroslavem Hálkem - vinnými z toho, že poškodili majetek akcionářů ve výši 1,4 miliardy korun. A odsoudil je až k sedmiletým trestům vězení.

Dodejme, že se tak stalo až dvanáct let let po té, co se v deníku MfDnes a týdeníku Respekt objevily první texty a názorné grafy, které dokládaly a popisovaly, jakým způsobem bylo portfolio fondů vyluxováno. Otázka, která se logicky nabízí, jaký má ten pokus o hledání spravedlnosti po takové době ještě smysl, když můžeme navíc čekat vleklá odvolací řízení.

Rozsudky a tresty sledují (resp.mají sledovat) více cílů. Jde o cíl výchovný a odstrašující (nejde jen o samotné odsouzence, ale třeba i o souputníky v oboru, o mladou generaci apod.). Pak jde o to, že rozsudek má odstranit či omezit společensky nebezpečné jednání, zvláště když hrozí, že se toto jednání rozmáhá. A teprve nakonec jde o spravedlnost – když někdo něco kradl má být prostě potrestán.

První ani druhý cíl není splněn. Celých dvanáct let si mohli lidé myslet, že rozkrádat majetek fondů nevýhodnými smlouvami se prostě toleruje (dnes už v tomto směru vlastně o nic nejde. Investiční fondy – pohrobci kupónové privatizace – už dávno neexistují, soukromí majitelé si dnes svůj majetek dobře hlídají a fondy kontrolované nadnárodními bankami jsou spravovány obezřetně).

Trend byl jeden z prvních vytunelovaných fondů, v dalších letech jich pak byla vyluxována většina. Částečně šlo o čistě kriminální jednání (kromě Trendu šlo třeba C.S.Fondy nebo Terciér, ale i o desítky dalších), částečně šlo o jednání posvěcené vylobovanou změnou zákonů: fondy byly převedeny na normání akciovky a utekly z dosahu regulace. Valné hromady byly svolávány v pět ráno do horských hotelů, z ovládaných firem byla vysávána likvidita a použita na nákup kontrolního balíku (Kožený, PPF). Pak už nepřekvapí, že občan má dojem, že malé banky (od Bohemie po Pragobanku) i velké banky (jako IPB) se asi rozkradly samy. Asi se nedočkáme ani rozsudku ve věci ukradené televize Nova ani ve věci rozkrádání polostátní Komerční banky Františkem Chvalovským apod.

Vezměme si jak bylo naloženo s velkými rybami v normálním právním státě, tedy v USA. Aktéři účetních skandálů typu Enron a Worldcom z roku 2002 sedí už několik let za mřížemi. Aby mohla tržní ekonomika fungovat, musí být spolehnutí na její právní a institucionální rámec. Ten musí adekvátně a rychle reagovat na to, že se začne rozmáhat nějaké nebezpečné jednání.

Takže nám tu zbývá už jen ten poslední motiv a to je spravedlnost. Spravedlnosti možná Hálek a spol. neujdou.

Nabízí se nakonec poněkud cynická otázka, jak je vlastně možné, že se manažeři Trendu – s ohledem na výustění jiných kauz - před soud nakonec vůbec dostali.

Jde asi o to, že kradli příliš okatě, jednoduše (neúměrné sankce za záměrné zdržování plateb, odklady plateb o patnáct let apod.). Fond měl zahraniční akcionáře, kteří si Hálkovo jednání nechtěli nechat líbit. Původní správce fondu Michael Kocáb investoval nemalou vůli a peníze do toho, aby bylo kriminální jednání rozkryto. A různá neformální i formální sdružení postižených akcionářů to těch dvanáct let nevzdaly.

Tím vším nechceme říci, že za to všechno výše popsané může hradecký soud. Ten rozsudek je správný!

Páteční audit: Vyšťavená Bechyně a KalvODA

Čtvrteční audit: Cizinče vítej! Chvála Motejla

Středeční audit: Čína vede ve výrobě. Je to důležité?

Úterní audit: Kocáb v Senátu. A proč ne?