Proč být v krizi optimistou, a proč taky ne…

Často je v poslední době řeč o tom, jestli se může opakovat Velká deprese, která začala v roce 1929 a v různých zemích pak trvala během 30.let různě dlouho. Odpověď je, že deprese se opakovat může a podle mnohých už je dokonce na cestě. Protože ale píši v poslední době příliš temně, budu dnes výjimečně optimista. I kdyby se z recese stala deprese, je velmi nepravděpodobné, že by přinesla tak vysokou nezaměstnanost a tak katastrofální a vleklé sociální důsledky, jako měla ta deprese minulá.

Existuje pro to mnoho důvodů a mezi ty nejdůležitější patří poučenost současného světa.

1. V USA i Evropě existuje promyšlená a relativně silná sociální síť. Ta je v Evropě o poznání (i když ne řádově) štědřejší než ve Spojených státech. V 30.letech taková síť prostě neexistovala. Nezaměstnaní byli z počátku odkázáni především na charitu a mnozí opravdu trpěli hladem. Sociální síť začal v USA budovat prezident F.D.Roosevelt a v 60.a 70.letech se výrazně rozrostla. Mandatorní sociální programy narůstaly i v „dobách soucitného konzervativce“ George W.Bushe a je zjevné, že budou narůstat i za prezidenta Obamy, především v oblasti zdravotnictví.

Státní sociální síť by tak měla omezit dramatický propad poptávky.

2. Narozdíl od roku 1929, existují státem garantované zákonné programy pojištění vkladů. Lidé nemají důvod útočit na banky, protože o vklady by neměli přijít a když, tak leda dočasně, dokud nebudou kompenzováni.

3. Centrální banky již vědí, že na prudký propad hospodářství nesmí reagovat utažením šroubů měnové politiky, ale naopak jejím uvolněním a monetární expanzí.

4. A jednu důležitou lekci si svět z minulé krize pamatuje. Víme, že krizi prodloužil a zhoršil obchodní protekcionismus a taktéž jaksi tušíme, k čemu nedostatek mezinárodní kooperace vedl (t.j.až ke světové válce).

…

Na druhou stranu to s optimismem nepřehánějme.

1. Instantní informační propojení globálního světa znamená nejen okamžité šíření dobrých zpráv, ale ve vteřině také šíření špatných zpráv (a paniky) i do posledních koutů zeměkoule.

2. Banky sice uvolňují měnovou politiku, ale s vysloveně expanzivní a netradiční měnovou politikou se v Evropě váhá.

3. Státy sice zavedly proticyklické sociální programy, ale budou je mít z čeho platit? Jak víme, hrozba státních bankrotů roste.

4. Protekcionismus sice ještě nenastal, leč uvolňování světového obchodu se zastavilo. Světová obchodní organizace – WTO – je slabá a není v současné krizi ani vidět, ani slyšet.

5. K fragmentaci globálního trhu dochází i bez zásahu vlád. Brad Setser upozorňuje na svém blogu jak vysychá příliv kapitálu do USA i jeho odliv z USA. O tom jak se v přístavech hromadí prázdné kontejnery a nákladní lodi jezdí nevytížené, víme již delší dobu.

…

Americké akciové trhy již čtyři dny rostou, ale server www.calculatedriskblog.com nás opět neopomněl vrátit zpátky na zem. Starší podoby téhož grafu jsem i ve svém blogu uveřejnil již vícekrát.

Na grafu vidíme, jak se i oživení posledních dnů krásně snoubí s vývojem akcií během Velké deprese, i tehdy akcie několikrát nabíraly dech, jen aby pak zase spadly. Historie se ovšem nikdy neopakuje, takže optimista se může chytit toho, že od nejnižších hodnot během poklesu ropné a technologické krize, nejsme ještě tolik vzdáleni. A jsme zas u toho. Své si umí najít pesimista i mírný optimista.

Tentýž server bagatelizuje i únorové číslo o nárůstu staveb nových domů v USA. Jeden měsíc prý není trend a mnohem důležitější než nově zahájené stavby jsou prý ceny domů, které budou dále klesat.

Úterní audit: Exekustán, maastrichtská kriteria, inflace a odměny v AIG

Pondělní audit: Jak dlouho a hluboko, válka s FT a jak USA platily evropské banky

Páteční audit: Švýcarské intervence, Madoff a co chce Francie

Čtvrteční audit: Krize: Amerika vs. Evropa

Středeční audit: Mrtvola se škube, G-20, rozšíření eurozóny a střípky z domova