250 nápadů, politici a banky, krach států a Nomura

Dnes nejprve na lehčí notu. Zaujalo mne, že vládní poradenský tým NERV projednal, slovy premiéra Mirka Topolánka, 250 návrhů, z nichž se nadále bude věnovat pouze některým. NERV jednal v neděli asi čtyři hodiny. Takže průměrná doba, kterou NERV věnoval každému návrhu je asi jedna minuta. Výbor má osm členů a přítomni byli ještě premiér a ministr financí. Doba, kdy se mohl každý účastník diskuse vyjádřit k jednotlivému návrhu, je asi šest vteřin. Pokud tedy nebyla přestávka na kávu.

…

Ekonomové Petr Boone a Simon Johnson publikovali v deníku Financial Times článek (ZDE) o znárodňování bank, ve kterém použili hezkou formulaci. Pokud americká politika se vším svým lobbyismem a parcelací mezi parciálními zájmy získá vliv a kontrolu nad poskytováním úvěrů, skončí Spojené státy. Pokud chce americká ekonomika skončit s ekonomikou Pákistánu, politikou Ukrajiny a inflací Zimbabwe, lze jí znárodňování bank jen doporučit.

To je sice vtipné, ale autoři si možná nevšimli, že američtí zákonodárci si už parcelují první balík pomoci pro finanční sektor zvaný TARP, který byl schválen vloni v říjnu.

Podle deníku The Wall Street Journal například vlivný kongresman Barney Frank, šéf finančního výboru, rozhodl o pomoci menší bostonské bance One United, která obdržela 12 milionů dolarů ze záchranného balíku. Přitom tato banka není ani perspektivní, ani systémově důležitá a byla regulátory opakovaně napomínána za nezodpovědnou úvěrovou politiku, podivné praktiky v rámci odměňování vedení (nákup automobilů Porsche pro služební účely apod.). Zdá se, že řada kongresmanů a senátorů bude mít tendenci posílat v rámci záchranných balíků malé domů (každý je odněkud, že) podobně jako to známe z českého i amerického porcování medvěda. V tom případě to může dopadnout velmi špatně i bez znárodnění.

Mimochodem jedinou variantou toho, že stát převezme banky a potom je rekapitalizuje a prodá, je, že daňový poplatník bude pomáhat stávajícím managementům a akcionářům. Zkrátka: ekonomové vždy počítají náklady a výnosy, ale v dobách krizových to vypadá, že stát se musí rozhodnout mezi špatným a ještě horším řešením.

…

Když se něco opakuje donekonečna, může se to stát skutečností. Jako bylo donedávna nemyslitelné vůbec uvažovat o znárodnění bank, které se dnes ve světě normálně děje, bylo nesmyslné uvažovat o tom, že by v dnešní době mohl zbankrotovat v Evropě celý stát.

Jak se svět změnil. Diskuse o tom, jak by mohl vypadat „default“ (oficiální vyhlášení neschopnosti státu dostát závazkům) nějakého evropského státu je už dlouhé týdny na stránkách světového ekonomického tisku úplně běžnou „civilní“ záležitostí.

Americká i britská centrální banka se uchýlily k tzv. kvantitativnímu i kvalitativnímu uvolnění. Po vyčerpání standardních nástrojů měnové politiky. Centrální banka nakupuje za nově vytištěné peníze cenné papíry (a to i pochybné kvality). To ale ECB dělat nemůže a zatím nechce. Jakému státu pomůže a jakému ne? Diskuse o společných eurobondech se teprve rodí (zde je například článek Wolfganga Munchaua).

Zbankrotuje Řecko, Itálie, Portugalsko, Španělsko? Nebo Anglie či Irsko? (Nebo nikdo, nebo všichni?) Povede to k rozpadu eurozóny? Podle mého názoru se eurozóna naopak upevní, protože pro zadlužené státy není výhodné eurozónu opustit a devalvovat vlastní měnu. Dluhy by bylo třeba i nadále splácet v eurech.

Scénář případného státního bankrotu bude asi takový, že postižená země se bude muset vzdát suverenity vlastního státního rozpočtu a rozpočet jí budou psát lidé z Evropské komise, ECB a věřitelského výboru složeného z hlavních dlužníků. Když to bude možné a „politicky průchodné“ budou postižené státy muset prodávat státní aktiva (letiště, přístavy, podíly v energetických firmách). Všeho s mírou: nikdo v Evropě nebude mít zájem na tom, aby se vlád zmocnili extrémisté všeho druhu.

Gideon Rachman z FT upozorňuje na to, že v nejpostiženějších (převážně jižních zemích) jsou Evropská unie i Brusel určitě populárnější než místní politici. Většina lidí v Řecku nebude mít nic proti tomu, když jí bude rozpočet přepisovat bruselský úředník.

…

Velká a věrná přítelkyně České republiky, velká a smírná banka Nomura ze země vycházejícího slunce, před kterou se všichni uctivě klaníme a na zem padáme (ale nejvíce někteří lidé v Letenské ulici a na Hradě). Nomura – velká a slovutná přítelkyně a vyznavačka českého piva ohlásila problémy. V posledním čtvrtletí loňského roku prodělala Nomura 3,8 miliardy dolarů. Nomuru tíží převzetí některých částí padlé Lehman brothers a také investice do podvodného fondu hamižného starce z New Yorku, Bernarda Madoffa.

Přejeme odsud z Prahy velké přítelkyni České republiky brzké uzdravení! Je nám velmi, velmi líto, že je Nomura tolik nemocná!

Pondělní audit: Rychlá opatření a volební vize

Páteční audit: O krizi, našich expertech a „business friendly“ Topolánkovi

Čtvrteční audit: O zestátnění, znárodnění, veřejné rekapitalizaci apod.

Středeční audit: USA a Británie: banky na lopatkách

Úterní audit: Obamova experimentální medicína