Klausovo vzhlížení k Rusku

Klausovo nadržování ruskému medvědu lze vysvětlit různě. Někdo říká, že ho baví být za každou cenu „proti všem“. Jiní si myslí, že jde o vzteklou umanutost staršího pána, další poukazují na to, že prezidentovo slavjanofilství je odvěké. On sám se vždy stavěl na srbskou stranu, zpočátku se mu nechtělo do NATO, byl proti vstupu do Evropské unie, proti samostatnosti Kosova (může prý za to jeho srbský trenér Branko Pecič).

Troufám si tvrdit, že prezidentovo „rusofilství“ má ještě jeden podstatný rozměr.

Klaus totiž zjevně obdivuje ruský způsob vlády silné ruky a řízené demokracie. Současný ruský model je založen na tom, že prezident (či státní mocenské centrum) spolupracuje s nejvěrnějšími oligarchy a řídí obsazení vlivných polostátních podniků. Ti mu snášejí dary a všelijak kolem něho cvrlikají. To, že občas někdo něco ukradne nevadí, to, že někdo vytlačí z firmy zahraniční investory taky nevadí. Důležité je, že spolupracuje s mocenským centrem.

Klaus se jako premiér rád vídal s lidmi s Motoinvestu či PPF, jeho spřátelenou bankou byla IPB.

Klaus byl vždy proti privatizaci bank, chtěl, aby jejich úvěrová politika byla ovládána z „mocenského centra“. Klaus byl proti každé jednotlivé nucené správě v bankách, odmítal regulaci kapitálového trhu a „kriminalizaci podnikání.“ V této politice pokračuje Klaus dosud: za PPF lobuje v Číně i v Rusku, čile se stýká i s Martinem Romanem a Tomášem Chrenkem, zastává se Nomury a bývalého vedení IPB apod.

Pravomoci českého presidenta jsou omezené (i když docela velké), otázka je, jak by s nimi Klaus nakládal, kdyby byly mnohem větší.

Klaus mluví o soudcokracii, rád by, aby soudy byly pod větším vlivem státu (mocenského centra). To je opět model blízký současnému Rusku: soudy jsou tam nezávislé jen, když jde o maličkosti a není na obzoru konflikt se státem a zájmy mocných.

Do centrální banky Klaus jmenuje jenom lidi, kteří jsou jeho věrnými názorovými satelity. To je opět spíše orientální přístup. Západní přístup umožňuje názorovou pestrost a vyrovnanost. Spolu s Putinem, který sportuje a nepije vyznává Klaus kult sportu, disciplíny a zdravého těla.

A Klausův tradiční odpor proti silné Evropské unii není jen „britského střihu“, ale i střihu ruského. Nejednotná a slabá Evropská unie rovná se silné Rusko.

Pozoruhodné je, že Klausovo vystoupení na obranu Ruska přišlo tentýž den, kdy západní tisk oslavoval nebývale jednotný postoj západu. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy varoval Rusko před tvrdými důsledky jednáni, Angela Merkelová pozvala Gruzii do NATO.

Současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se kdysi pustil do Jiřího Paroubka za to, že chtěl Klausovi zakázat zahraniční cesty pokud se na nich bude Klaus vyjadřovat v rozporu se zahraničně politickou linií státu. Schwarzenberg si včera v televizi povzdechl, že než se začne mluvit, má proběhnout koordinační schůzka. Jenže Klaus chce koordinovat jen, když to pro něj znamená příležitost peskovat a poučovat ostatní.

Poslední otázka je, zda je Klausův přístup tolik „proti všem“. Americký radar je nepopulární, čeští populární sportovci se do Ruska jen hrnou, stejně jako velké finanční skupiny. Nakonec je klidně možné, že s tímhle Klaus u české veřejnosti vyhraje.

Pondělní audit: Fondy Trend a česká spravedlnost

Páteční audit: Vyšťavená Bechyně a KalvODA

Čtvrteční audit: Cizinče vítej! Chvála Motejla

Středeční audit: Čína vede ve výrobě. Je to důležité?